Cesta po Malajsii: Čajové plantáže a hlavní město

Po návštěvě Penangu jsme nasedli na autobus a vyrazili na jih do Cameron Highlands. Oblast je asi 1500 metrů nad mořem a je vyhlášená svými čajovými plantážemi. Všichni jsme se těšili na úžasné výhledy do krajiny a horský vzduch (zejména já).

Náš cíl byla malá vesnice Tanah Rata. Místo bylo od nás vzdáleno asi 150 kilometrů vzdušnou čarou. Ovšem po zohlednění všech horských serpentýn, to bylo ještě o 100 kilometrů víc.

Ospalá vesnička Tanah Rata. Je to vlastně jen jedna silnice s autobusovým nádražím, lemovaná obchody a hotely.

Po ubytování se hned nad karaoke barem (kvůli lepšímu spaní) jsme ale zjistili, že všechna zajímavá místa jsou dost daleko a dopravní prostředky tu nepůjčují. Navíc počasí tu spíš připomínalo takový náš běžný květen a ne extrémně horký červenec, na který jsme byli zvyklí.

Naštěstí tu ale na turisty myslí, tak jsme si za pět set padesát korun na čtyři hodiny pronajali řidiče, který nám ta hlavní místa ukázal. Opět jsme nasedli do jakéhosi minivanu a absolvovali cestu přes kopce, dolíky a prudké zatáčky na horských srázech. Cesta to byla úžasná, řídit bych tu ale nechtěl.

Jedna z prvních zastávek v zahradě růží. Bohužel, bylo trochu mlhavo a poměrně chladno. V těch fóliovnících dole pěstují jahody, druhý hlavní artikl Cameron Highlands.
Nakonec jsme se dostali na čajové plantáže. Výhledy byly fakt nádherný. Počasí už ale bylo na mikinu.

V Cameron Highlands jsme se rozhodli strávit jen jeden den a vyrazit dál. Místní teploty nás neoslovily, navíc jsme nabyli dojmu, že víc míst k objevování tu není. Tedy pokud si nechceme zaplatit řidiče na celý den. Nastoupili jsme do autobusu do Kuala Lumpur a tradá směr hlavní město.

Kuala Lumpur je vážně obří metropole. Při příjezdu do hlavního města Malajsie si připadáte opravdu malinkatí, i když máte 2 metry. Je to tu jeden mrakodrap vedle druhého a při procházce městem koukáte stále nahoru a ne pod nohy. Rozhodli jsme se udělat si takovou malou okružní cestu městem po hlavních památkch: Petronas Towers, Menara KL Tower, Sultánův palác a mezitím prohlížení tržišť. Cesta to byla náročná, ale vydařila se.

Nejznámější budova v Kuala Lumpur, Petronas Twin Towers. Se svou výškou 452 metrů je velmi obtížné jí vyfotit. Z dálky to moc nejde, protože město je plné zeleně nebo jiných věcí, které mají vytvářet stín chodcům. Na focení zblízka zas nemám dostatečně široký objektiv.

V Kuala Lumpur je několik populárních ulic, jako třeba Jalan Alor nebo Chinatown. Bohužel, většinou zde najdete předražené jídlo nebo nejrůznější zbytečnosti. Rychle nás omrzelo protahovat se davem lidí. Navíc vám co chvíli někdo vrazí do obličeje jídelní lístek a táhne vás do restaurace.

Stačilo ujít pár metrů od Jalan Alor, ulice kde se prodává drahé jídlo turistům, navštívit obyčejnou indickou restauraci a dostali jsme toto. Této placce se říká naan. Je to v podstatě takový chleba. Přes den ale spíš seženete roti. To je obdobné jídlo, jen je placka tenčí a tolik nezasytí. Naan ne považován za hlavní jídlo dne, roti se jí pořád.

Zdaleka největší úspěchem pro nás byla návštěva Batu Caves, obřích jeskyň na kraji Kuala Lumpur. Pokud se sem vypravíte, připravte se na velké množství opiček. Tady jsou roztomilé, nejsou agresivní a turistům nekradou věci, aby je poté směnily za jídlo.

Schody do hlavní jeskyně Batu Caves.
Vnitřek jeskyně. Je dost velká na to, aby se sem vešel celý chrám.

Vstup do hlavní jeskyně je zdarma. Jsou tu i jiné, ale za ně se platí. Jednu jsme vyzkoušeli a stálo to za to. A opice jsou všude.

Bohužel ani v Kuala Lumpur jsme nenarazili na půjčovnu motorek. Ono to vlastně není ani zapotřebí, celé město je protkané hustou sítí hromadné dopravy, takže je možné se levně dostat kamkoliv. Po čtyřech dnech pobytu jsme ho už ale měli dost okoukané a prozkoumávat ho pěšky se nám moc nechtělo. Sbalili jsme si batohy a zamířili opět na jih. Nazdar.