Pro letošní cestu do Asie jsme zvolili Malajsii. Jelikož ale nemáme rádi dlouhé lety, rozdělili jsme si cestování na destinace Itálie a Thajsko. Takže cesta nám trvá přes tři dny. Má to i své výhody. Jsme opálení od tropického slunce a ještě tam ani nejsme. Jo a taky konečně necestujeme sami.
V Itálii to byl zkrátka takový pomalý rozjezd. Na kluky jsme zkusili pouze pětikilometrový pochod mezi terminály a vypadalo to, že jim chození neva.
Po návštěvě Itálie nás čekal úmorný dvanáctihodinový let do Bangkoku s mezipřistáním v Ománu. Pak ještě hodinka autobusem do baťůžkářského ráje Khaosan Road uprostřed metropole.
Po vítězoslavném příjezdu do Bangkoku nás ale zaskočil takový zlý, nepěkná věc. Je velký problém najít funkční WiFi. Co si budeme nalhávat, každý máme svůj sociální život a přístup k internetům prostě potřebujeme. Držte nám palce, ať se tu z toho nezblázníme.
Náš jediný den v Thajsku jsme chtěli strávit návštěvou místa Ayuthaya, bývalého královského města. Doprava tam nebyla zrovna snadná. Nejdříve to bylo lodí, potom nás odmítl taxík (nezbývalo nám jinak, než pěšky), následovala trasa metrem a nakonec dost pochybnou dodávkou. Mezitím samozřejmě pochod městem bez pohodlných chodníčků. Nakonec nám trvala cesta do osmdesát kilometrů vzdálených ruin více jak čtyři hodiny. Samozřejmě jsme se museli dostat i zpátky.
V Ayuthaye bylo vedro. Oproti Čechám 40 stupňů rozdíl. Ale navštívili jsme ruiny, Eliška si musela koupit slušivý hábit, aby ji tam pustili a udělali jsme pár fotek.
Ayuthaya je to místo, kde Budhovi upadla hlava, načeš ji pohltil blízký strom. Je to hrozně známá a upřímně nudná turistická atrakce. Je až k nevíře, že sem lidi jezdí hlavně kvůli tomuhle.
Po návratu do Bangkoku nás už jen čeká večeře a ráno chytit letadlo do Malajsie.
Srí Lanka: Na jih
Letos jsme se rozhodli utéct před zimou hned zkraje roku. Výběr destinace už minule padl na Srí Lanku – hlavně kvůli indickému jídlu. Celý rok jsme s Eliškou svědomitě trénovali v indické restauraci na Vindaloo, tak doufáme, že to tu přežijeme. Cesta to byla náročná. I když, pravda, ne tolik jako minulý rok. Z Prahy […]
Napříč Vietnamem: Hanoi
Hanoi je obří metropole. Tak veliká, že ji během tří dní nejde poznat. Jsou tu malé, chudé domečky i obří výškové budovy. Na každém rohu tu je nějaký obchodník s jídlem, pitím, elektronikou, šperky nebo bůh ví co ještě. V Hanoji jsme viděli hustě obydlené části, které je obtížné vůbec projít nebo i téměř prázdné […]
Komentář