Pro letošní cestu do Asie jsme zvolili Malajsii. Jelikož ale nemáme rádi dlouhé lety, rozdělili jsme si cestování na destinace Itálie a Thajsko. Takže cesta nám trvá přes tři dny. Má to i své výhody. Jsme opálení od tropického slunce a ještě tam ani nejsme. Jo a taky konečně necestujeme sami.
V Itálii to byl zkrátka takový pomalý rozjezd. Na kluky jsme zkusili pouze pětikilometrový pochod mezi terminály a vypadalo to, že jim chození neva.
Po návštěvě Itálie nás čekal úmorný dvanáctihodinový let do Bangkoku s mezipřistáním v Ománu. Pak ještě hodinka autobusem do baťůžkářského ráje Khaosan Road uprostřed metropole.
Po vítězoslavném příjezdu do Bangkoku nás ale zaskočil takový zlý, nepěkná věc. Je velký problém najít funkční WiFi. Co si budeme nalhávat, každý máme svůj sociální život a přístup k internetům prostě potřebujeme. Držte nám palce, ať se tu z toho nezblázníme.
Náš jediný den v Thajsku jsme chtěli strávit návštěvou místa Ayuthaya, bývalého královského města. Doprava tam nebyla zrovna snadná. Nejdříve to bylo lodí, potom nás odmítl taxík (nezbývalo nám jinak, než pěšky), následovala trasa metrem a nakonec dost pochybnou dodávkou. Mezitím samozřejmě pochod městem bez pohodlných chodníčků. Nakonec nám trvala cesta do osmdesát kilometrů vzdálených ruin více jak čtyři hodiny. Samozřejmě jsme se museli dostat i zpátky.
V Ayuthaye bylo vedro. Oproti Čechám 40 stupňů rozdíl. Ale navštívili jsme ruiny, Eliška si musela koupit slušivý hábit, aby ji tam pustili a udělali jsme pár fotek.
Ayuthaya je to místo, kde Budhovi upadla hlava, načeš ji pohltil blízký strom. Je to hrozně známá a upřímně nudná turistická atrakce. Je až k nevíře, že sem lidi jezdí hlavně kvůli tomuhle.
Po návratu do Bangkoku nás už jen čeká večeře a ráno chytit letadlo do Malajsie.
Srí Lanka: Poslední kopec
Nakonec jsme to přeci jen udělali a vypravili se na Adam’s Peak – 2243 metrů vysokou horu. Z ubytování jsme (na doporučení našeho hostitele) vyráželi v půl druhé ráno. K jejímu úpatí jsme dorazili po půl třetí. Na vrchol hory vede 5200 schodů, každý jinak veliký. Ze začátku to bylo poměrně jednoduché, potkáte dva schody, […]
Napříč Vietnamem: Da Nang
Da Nang je menší město ležící zhruba na šestnácté rovnoběžce severní délky. No menší… Da Nang má zhruba 1,5 milionu obyvatel. Přesto je tu na silnicích nezvykle pusto. Nevím čím to je, ale zatím po každém našem přesunu, začne pršet. Naštěstí deště nevydrží nijak dlouho, do pár hodin je zas jasno a vedro k padnutí. […]
Komentář