Naše poslední zastávka byl Singapur. Už samotný náš příjezd byl dramatický. Cestujeme s dvěma kuřáky a do Singapuru není dovoleno dovážet žádné cigarety. Já s Eliškou jsme to neřešili, kluci to nevěděli. Na hranicích jsme ale měli malý problém s pašeráctvím. Naštěstí to vše dobře dopadlo. Nikdo neskončil ve vězení, kluci akorát zaplatili něco jako daň 30 Singapurských dolarů (asi 500 Kč). Ještě že jsme v Singapuru nezačínali celý náš výlet, jak to bylo původně v plánu. To bychom potom pašovali dva kartony z bezcelní zóny, což by nám už asi jen tak neprošlo. Takže pro příště: do Singapuru žádný cigára!
Z Johor Bahru do Singapuru jsme jeli autobusem asi za 3 MYR (17 Kč). Když se tak zamyslím nad místními poměry, je to vážně neuvěřitelně nízká cena.
Hotel v Singapuru jsme měli kousek od autobusového nádraží. Naše jednohvězdičkové ubytování (naštěstí jen) na jednu noc. V dobré víře jsme si bookli čtyřlůžkový pokoj. Ukázalo se, že o pokoj tak docela nejde. Byly to dvě dvoupatrové palandy ohraničené závěsy v místnosti, kde nás spalo nejméně dvacet.
Trik jak se vyspat na takovém místě je jednoduchý: trajdat tak dlouho po městě, dokud nepadnete vyčerpáním. Potom vás nic nevzbudí.
Hned první dojem, který na vás Singapur udělá je čistota ulic. V Asii obecně mají k odpadu a jeho úklidu svérázný přístup. Ve většině velkých měst, která jsme zatím navštívili se odpad prostě hází na ulici. Od tří odpoledne to sice trochu smrdí, ale v podstatě to nikoho moc netrápí a není nic divného si uprostřed toho otevřít restauraci nebo alespoň stánek s palačinkami. V deset večer je už tam tak moc bordelu, že nejde ani projít chodníkem. V pět ráno potom vyběhne úklidová služba a ulice doslova vyluxuje aby vše mohlo začít nanovo.
Ne tak v Singapuru. Ulice jsou nablýskané, všude tu jsou odpadkové koše a dokonce i veřejné záchody (ty jsou všude jinde kapitola sama pro sebe).
Příkladná čistota má ale i své stinné stránky. Je vynucována pod pohrůžkou pokut nebo vězení. Ideálně oboje. Singapuru se proto přezdívá Fine City (město pokut). Ve zkratce: nesmí se tu plivat, mít u sebe žvýkačky (natož žvýkat), odhazovat nedopalky, odhazovat odpad, pít nebo jíst v metru, nahlas si zpívat, přebíhat silnici, chodit na červenou, krmit holuby, nespláchnout po sobě záchod, chodit doma nazí nebo se dokonce připojit k nezabezpečené Wi-Fi. Vše je podchyceno zákonem a za to poslední jsou dokonce tři roky.
Je víc než jasné, že většinu z toho jsme stejně porušili. Je zázrak, že nás nechytili a alespoň na rok nezavřeli.
Takový evergreen toho, co v Singapuru navštívit je Gardens by the Bay. Byla to vlastně naše první zastávka, na kterou jsme se vydali. Kvůli polednímu tropickému slunci jsme se málem cestou rozpustili, ale zvládnout jsme to museli. Někdo by nás potom z toho chodníku musel odklidit a za to je tu určitě taky pokuta.
Singapur ve vážně nádherné město a doporučuji ho navštívit. Nevýhoda samozřejmě je enormní množství zákazů a vysoké ceny (oproti Čechám zhruba dvojnásobné). Na druhou stranu jsem tu měl pocit, že čas poskočil o sto let dopředu. Všechno je moderní, čisté, ulice jsou plné kravaťáků a drahých aut. Je to zkrátka úplně jiný pohled na Asii.
Osobně doufám, že se sem někdy vrátím. Potřebuji tu udělat ještě nějaké noční fotky.
V Singapuru jsme strávili opravdu jen jeden den. Ráno jsme se letecky dopravili do starého známého Bangkoku na thajské nudle. Následoval přelet do Itálie, noc v Miláně a pak už jen kousek do Prahy.
To by bylo z našeho objevování Asie všechno. Tentokrát jsem sérii článků a fotek dokončil. Dovolil bych si malou rekapitulaci v číslech:
- 4149 fotek na disku
- 192 kilometrů pěšky
- 18 dní
- 8 různých letadel
- 4 navštívené země
- 2 vypůjčené skútry
- 1 láhev tatranského čaje
A za rok Srí Lanka!
Napříč Vietnamem: Až napodruhé
Opět přišlo naše cestovatelské období. S Eliškou jsme minulý rok navštívili Thajsko, letos jsme se rozhodli pro Vietnam. Našemu malému výletu předcházely měsíce příprav, plánovaní a zařizování. V pátek konečně nadešel den D, hodili jsme batohy na záda a vyrazili jsme. Zpočátku šlo všechno hladce. Check-in na letišti Václava Havla, boarding na palubu letadla a […]
Srí Lanka: Poslední kopec
Nakonec jsme to přeci jen udělali a vypravili se na Adam’s Peak – 2243 metrů vysokou horu. Z ubytování jsme (na doporučení našeho hostitele) vyráželi v půl druhé ráno. K jejímu úpatí jsme dorazili po půl třetí. Na vrchol hory vede 5200 schodů, každý jinak veliký. Ze začátku to bylo poměrně jednoduché, potkáte dva schody, […]
Komentář