Cesta po Malajsii: Město umění

Naše první zastávka v Malajsii vedla do Penangu, do části jménem George Town. Toto místo je proslavené jídlem a pouličním uměním v podobě nejrůznějších malůvek na zdech.

Uličky v Penangu si nás získaly. Zvenčí domy vypadají jak po náletu, uvnitř jsou ale moderní. Ulice jsou vyzdobeny obrazy. Jezdí zde relativně drahá auta. Celé to působí úžasným kontrastem.

George Town je rozdělen do několika částí. Mají tu čínskou čtvrť, indickou čtvrť (té říkají malá Indie) a britskou koloniální čtvrť. Po příjezdu jsme jako první navštívili místní malou Indii. Ta je zajímavá tím, že její většina je na vodě… nebo spíš na bahně. Místní jí říkají floating village.

Pohled na plovoucí vesničku. Na večer to tu dost zapáchá. Hold kanalizace domů vede přímo do moře. Co mě přišlo zajímavé, kůly na kterých stojí domy jsou vlastně jen plastové kýble naplněné betonem položené na sebe.
Molo na konci plovoucí vesničky. Když jsme sem šli fotit východ slunce, narazili jsme tu na svatební focení nevěsty s ženichem. Prostě to tu je romantika.

Hned další den jsme si konečně pronajali motorky a začali město objevovat na kolech. Kluci z jízdy ve městě bez silničních pravidel měli nejdříve trochu strach, ale chytli se brzy. V celé Malajsii se jezdí vlevo. Prvních pár kilometrů to pro mě byl dost nezvyk, neustále jsem měl tendenci jezdit do protisměru. Nejhorší ale bylo to, že ohromné množství ulic v Geogre Townu je jednosměrných. Jednoduchý přesun mezi místy pro nocleh nám dal docela zabrat.

Přesouvání z hostelu do hostelu i s bagáží. Cestu dlouhou zhruba jeden kilometr jsme jeli 15 minut. Je škoda že nemáme vyfocenou situaci, kdy takhle naložení kličkuje na tříproudové silnici mezi autobusy.
Okolo našeho hostelu byly buď jen plovoucí vesničky nebo jiná smradlavá přístaviště. Naše první cesta na motorkách vedla samozřejmě na pláž.

Něco okolo dvaceti kilometrů na západ od George Townu je národní park Penangu. Rozhodli jsme se podívat se na místní přírodu a trochu si zablbnout na písčitých plážích. Cesta parkem byl v podstatě tří a půl kilometrový výšlap džunglí přes kopce, schody a kořeny.

Pochod džunglí. Eliška vepředu v žabkách. Já jsem vzadu, protože jsem měl na zádech foťák, pět objektivů a stativ.

Nakonec nás přivítala krásná pláž bez jediného turisty. Voda byla azurově modrá, zlatý písek, hned u moře stín od stromů. Prostě nádhera. Jediný problém byla cedule upozorňující na medúzy ve vodě a zákaz koupání. Utřeli jsme, zjistili, že nám došla voda a šli zas necelé čtyři kiláky tropickým peklem zpátky.

Tohle byla nádhera. Původně nás sem lákali na malé želvičky. Dostali jsme medúzy.

V Penangu shodou okolností probíhaly oslavy čínského nového roku. Celé město bylo nádherně ozdobené lampióny a na každém rohu bylo nějaké hudební vystoupení. Je trochu těžké vyhlídnout si nějakou konkrétní akci, většina věcí tu je napsána v rozsypaném čaji a povaha oslav je spíš taková organická. Zvolili jsme strategii: vyrazíme na večeři a občas se někde zdržíme.

Za naším hotelem se v parku konalo hudební vystoupení zdejší drobotiny. Bylo dost pracné se dostat k záběru přes jejich rodiče s telefony.
Asijská dekorace z lampiónů. V noci doopravdy všechny tyto lampióny svítí.

Penang je proslulý svým pouličním uměním. Můžete tu celé dny bloudit ulicemi a stále narážet na nové úžasné malby na zdech. Dokonce i zapadlá parkoviště jsou něčím pokreslená. V podstatě celé město je pokreslené, na graffiti tu ale téměř nenarazíte.

K některým dílům patří i okolní předměty. To kolo je sem přišroubované.

Naše další cesta povede přes horskou oblast Malajsie přímo do Kuala Lumpur. Těšíme se.

Ivo Slanina - 13. 2. 2019

Komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.