Po opuštění Kuala Lumpur jsme zamířili do města Malacca. Relativně malého místa asi 200 kilometrů od Singapuru.
Co na Kuala Lumpur bylo fajn, byla hromadná doprava. Tady nic takového nemají, tak jsme museli podstoupit tříkilometrový pochod s veškerou bagáží pod tropickým sluncem. Malacca je zhruba na dvou stupních severní šířky, k rovníku to už je jen kousek a slunce opravdu pálí. Nakonec nás uvítal náš hotýlek s bazénem v desátém patře, to byla dostatečná satisfakce. Bohužel, bazén byl plný maminek v burkách a jejich ratolestí. Do této společnosti se nikomu z nás zvlášť nechtělo.
Prokletí s půjčovnami motorek se nás stále drží a bojíme se, že nás už neopustí. Nevím, na co tu myslí, ale prostě si tu jednoduše nezajezdíte. Jsme tedy odkázáni jen na svoje nohy.
Kvůli neuvěřitelnému vedru s Eliškou vstáváme před rozedněním (rozednívá se o půl osmé), abychom si mohli v klidu projít několik málo památek a vyhnuli se návalu turistů se selfie tyčemi.
Malacca je bývalá pevnost. Navíc několik kilometrů od břehu je malý ostrůvek, který kdysi býval baštou pirátů. Dnes tuto dramatickou atmosféru kazí Malajsijci, kteří vás chtějí svézt na bicyklu se sajdkou v motivu Hello Kitty, My Little Pony, Frozen, Minions, Pokémon a tak podobně. Navíc každý povoz má reproduktor s dost infantilní muzikou. Je to tu taková parodie, jen nevím na co.
Co se týče obyvatelstva, nejvíc v oblibě máme Indy. Zvlášť jejich restaurace, jídelny a stánky. S Eliškou začínáme být závislí na indických plackách a kari. Oproti naší návštěvě Thajska a Vietnamu, zdejší kuchyně jednoznačně vede.
Když jsme se dostatečně nabažili Malaccy, popojeli jsme ještě víc na jih, na samotné hranice mezi Malajsií a Singapurem, do města Johor Bahru. Tam jsme si pronajali asi nejlepší místo za celou naší dovolenou: apartmá v patnáctém patře, s bazénem v osmém patře. Patra se tu sčítají. Naše patnácté patro se počítá až od osmi nebytových pater po námi. Reálně jsme tedy bydleli ve dvacátém třetím podlaží.
Ve městě navíc nebylo vůbec co dělat, byla tu jen dálnice a kavárna se spoustou koček. Tak jsme se dva dny prostě jen váleli.
Do centra Johor Bahru jsme se odvážili jen jednou. Celé město na nás nepůsobilo ani jako město, spíš jako venkov. Domy se zahradami a spousta prostoru mezi nimi jsou na Asii trochu neobvyklé.
Jediné místo, které se tu dalo navštívit byla kavárna. Až při příchodu k ní jsme zjistili, že se jedná o kočičí kavárnu. A o zábavu bylo postaráno. Přes dvacet koček se na nás koukalo jak pijeme kávu, tak jsme si s nimi hráli, fotili si je a natáčeli. Byli z nás nadšené!
Toto byla poslední zastávka v Malajsii. Teď už jen Singapur a potom hurá domů.
Cesta po Malajsii: Čajové plantáže a hlavní město
Po návštěvě Penangu jsme nasedli na autobus a vyrazili na jih do Cameron Highlands. Oblast je asi 1500 metrů nad mořem a je vyhlášená svými čajovými plantážemi. Všichni jsme se těšili na úžasné výhledy do krajiny a horský vzduch (zejména já). Náš cíl byla malá vesnice Tanah Rata. Místo bylo od nás vzdáleno asi 150 […]
Cesta po Malajsii: Město umění
Naše první zastávka v Malajsii vedla do Penangu, do části jménem George Town. Toto místo je proslavené jídlem a pouličním uměním v podobě nejrůznějších malůvek na zdech. George Town je rozdělen do několika částí. Mají tu čínskou čtvrť, indickou čtvrť (té říkají malá Indie) a britskou koloniální čtvrť. Po příjezdu jsme jako první navštívili místní […]
Komentář