Da Nang je menší město ležící zhruba na šestnácté rovnoběžce severní délky. No menší… Da Nang má zhruba 1,5 milionu obyvatel. Přesto je tu na silnicích nezvykle pusto.
Nevím čím to je, ale zatím po každém našem přesunu, začne pršet. Naštěstí deště nevydrží nijak dlouho, do pár hodin je zas jasno a vedro k padnutí.
Menší hustota populace je ale výborná příležitost k půjčení motorky. Brázdit Vietnam na dvou kolech dává cestování úplně jiný rozměr. Problém je, že nikdo tu moc dobře neumí anglicky. Najít půjčovnu je tedy docela dobrodružství.
Po hodince bloudění městem jsme v zapadlé uličce (jak jinak, všechno se tu vlastně odehrává v zapadlých uličkách) našli Vietnamce, co vypadal, že by nám chtěl půjčit motorku. Uměl sice jen fráze jako “Hello” a “Where are you from?”, ale nějak jsme se domluvili. Podezřelé bylo jen to, že v jeho obchodě nebyly žádné motorky. Do deseti minut ale dorazila Vietnamka s motorkou, na které jsme měli strávit následující dva dny. Chtěla do zástavy buď pas nebo řidičák. Jelikož oba naše pasy už byly v zástavě na hotelu, nezbylo nám nic jiného, než dát řidičák. Na náš dotaz, jestli nám nebude chybět když potkáme policii nám odpověděla, že v Da Nangu žádní policisté nejsou. Tak nám tedy chybět nebude.
Naše první cesta vedla do Hoi Anu, turistického městečka vzdáleného třicet kilometrů jižně. Prašné cesty jsou fakt žůžo. Ostré polední slunce ještě větší. Zvlášť, když se zapomenete namazat. Po hodině už je pozdě, tak se alespoň utíkáme před sluníčkem do kavárny.
Jen co jsme opustili stín kavárny, našla si nás švadlena. Odvedla si nás do svého krámku a následovala zajímavá část odpoledne, plná dohadování, vybírání, smlouvání. To vše v trochu nesrozumitelné angličtině. Abych to zkrátil, Eliška má troje nové šaty na zakázku. Zvládly to ušít za tři hoďky.
Následující den jsme s motorkou vyrazili na šílený kopec. Říká se mu Monkey Mountain. Občas jsem se bál, že nevyjedeme, ale skútr zvládl i desetiprocentní stoupání ve dvou lidech.
Poté, co jsme se nadýchali čerstvého vzduchu (hromada Vietnamců nosí roušky a má to svůj důvod), jsme se šli podívat na pláž. Byla liduprázdná, teplá voda, písek, krabi. Idilka.
Zbytek našeho pobytu doprovází smutek. Jeden náš objektiv to nepřežil. Škoda…. Jistě už je v křemíkovém nebi
Napříč Vietnamem: Hanoi
Hanoi je obří metropole. Tak veliká, že ji během tří dní nejde poznat. Jsou tu malé, chudé domečky i obří výškové budovy. Na každém rohu tu je nějaký obchodník s jídlem, pitím, elektronikou, šperky nebo bůh ví co ještě. V Hanoji jsme viděli hustě obydlené části, které je obtížné vůbec projít nebo i téměř prázdné […]
Napříč Vietnamem: Ho Či Minovo město
Motorky, všude tu jsou motorky. Každý Vietnamec ji má. A těch je tu hodně. A jezdí se na nich všude. Na silnici, na chodníku, v metr širokých uličkách, mezi domy… Jediné pravidlo, které zde existuje je: kdo troubí, jede. Takže troubí všichni. První noc jsme strávili v hotelu v centru města, hned u dopravní tepny. […]
Komentář