Da Nang je menší město ležící zhruba na šestnácté rovnoběžce severní délky. No menší… Da Nang má zhruba 1,5 milionu obyvatel. Přesto je tu na silnicích nezvykle pusto.
Nevím čím to je, ale zatím po každém našem přesunu, začne pršet. Naštěstí deště nevydrží nijak dlouho, do pár hodin je zas jasno a vedro k padnutí.
Menší hustota populace je ale výborná příležitost k půjčení motorky. Brázdit Vietnam na dvou kolech dává cestování úplně jiný rozměr. Problém je, že nikdo tu moc dobře neumí anglicky. Najít půjčovnu je tedy docela dobrodružství.
Po hodince bloudění městem jsme v zapadlé uličce (jak jinak, všechno se tu vlastně odehrává v zapadlých uličkách) našli Vietnamce, co vypadal, že by nám chtěl půjčit motorku. Uměl sice jen fráze jako “Hello” a “Where are you from?”, ale nějak jsme se domluvili. Podezřelé bylo jen to, že v jeho obchodě nebyly žádné motorky. Do deseti minut ale dorazila Vietnamka s motorkou, na které jsme měli strávit následující dva dny. Chtěla do zástavy buď pas nebo řidičák. Jelikož oba naše pasy už byly v zástavě na hotelu, nezbylo nám nic jiného, než dát řidičák. Na náš dotaz, jestli nám nebude chybět když potkáme policii nám odpověděla, že v Da Nangu žádní policisté nejsou. Tak nám tedy chybět nebude.
Naše první cesta vedla do Hoi Anu, turistického městečka vzdáleného třicet kilometrů jižně. Prašné cesty jsou fakt žůžo. Ostré polední slunce ještě větší. Zvlášť, když se zapomenete namazat. Po hodině už je pozdě, tak se alespoň utíkáme před sluníčkem do kavárny.
Jen co jsme opustili stín kavárny, našla si nás švadlena. Odvedla si nás do svého krámku a následovala zajímavá část odpoledne, plná dohadování, vybírání, smlouvání. To vše v trochu nesrozumitelné angličtině. Abych to zkrátil, Eliška má troje nové šaty na zakázku. Zvládly to ušít za tři hoďky.
Následující den jsme s motorkou vyrazili na šílený kopec. Říká se mu Monkey Mountain. Občas jsem se bál, že nevyjedeme, ale skútr zvládl i desetiprocentní stoupání ve dvou lidech.
Poté, co jsme se nadýchali čerstvého vzduchu (hromada Vietnamců nosí roušky a má to svůj důvod), jsme se šli podívat na pláž. Byla liduprázdná, teplá voda, písek, krabi. Idilka.
Zbytek našeho pobytu doprovází smutek. Jeden náš objektiv to nepřežil. Škoda…. Jistě už je v křemíkovém nebi
Srí Lanka: Poslední kopec
Nakonec jsme to přeci jen udělali a vypravili se na Adam’s Peak – 2243 metrů vysokou horu. Z ubytování jsme (na doporučení našeho hostitele) vyráželi v půl druhé ráno. K jejímu úpatí jsme dorazili po půl třetí. Na vrchol hory vede 5200 schodů, každý jinak veliký. Ze začátku to bylo poměrně jednoduché, potkáte dva schody, […]
Srí Lanka: Vlny a slunce
Další díl bude spíš jen o tom, že jsme se trochu smočili v moři. Pro nás to je totiž dost vzácné. Minulý rok v Malajsii jsme totiž ze tří týdnů byli v moři jen dvě hodiny. Já ke všemu jen tak po kolena, abych si nenamočil kraťasy 😀 Zkrátka a dobře jsme si půjčili surf. […]
Komentář