Motorky, všude tu jsou motorky. Každý Vietnamec ji má. A těch je tu hodně. A jezdí se na nich všude. Na silnici, na chodníku, v metr širokých uličkách, mezi domy… Jediné pravidlo, které zde existuje je: kdo troubí, jede. Takže troubí všichni.
První noc jsme strávili v hotelu v centru města, hned u dopravní tepny. Troubení samozřejmě nepřestává nikdy. V deset večer ho ale spolehlivě přehluší místní diskotéky. Ještě, že máme špunty do uší.
Ráno po snídani vyrážíme do města.
Původní plán byl navštívit místní poštu a baziliku Notre-Dame. Jde o takové must see v Ho Či Minově městě. Jenže, když jsme dorazili, bazilika byla zrovna v rekonstrukci a pošta… byla prostě pošta.
Po splnění kulturních povinností jsme usoudily, že si dámě oběd a spravíme si náladu výhledem z místního mrakodrapu.
Po zaplacení 200000 dongů na osobu nás pustily do 49. patra. Měli jsme kliku a chytili jsme nádherné počasí a jasnou viditelnost.
Po téhle návštěvě už následovala jen rychlá večeře a cesta vlakem do Da Nangu.
Napříč Vietnamem: Da Nang
Da Nang je menší město ležící zhruba na šestnácté rovnoběžce severní délky. No menší… Da Nang má zhruba 1,5 milionu obyvatel. Přesto je tu na silnicích nezvykle pusto. Nevím čím to je, ale zatím po každém našem přesunu, začne pršet. Naštěstí deště nevydrží nijak dlouho, do pár hodin je zas jasno a vedro k padnutí. […]
Napříč Vietnamem: Hanoi
Hanoi je obří metropole. Tak veliká, že ji během tří dní nejde poznat. Jsou tu malé, chudé domečky i obří výškové budovy. Na každém rohu tu je nějaký obchodník s jídlem, pitím, elektronikou, šperky nebo bůh ví co ještě. V Hanoji jsme viděli hustě obydlené části, které je obtížné vůbec projít nebo i téměř prázdné […]
Komentář