Z Da Nangu jsme se vlakem přesunili do Hue, bývalého královského města. Sedli jsme na vlak a za tři hodiny jsme poskočili o dalších sto kilometrů na sever.
Trochu jsme podcenili místní ubytovávací kapacity. Krom luxusních resortů byly všechny hotely rozebrané. Nakonec jsme našli volný hostel se sdílenou ložnicí pro deset lidí. Byla to naše první zkušenost s hostelem, ale zato výborná. Bylo tu překvapivě čisto, klid, velmi příjemní lidé. Dohromady jsme zaplatili za noc a snídani necelé tři stovky. Škoda, že jsme tu strávili jen jednu noc.
V Hue se konal místní slavnostní festival. Byly to hlavně koncerty, přehlídky a pouliční exhibice. Bylo téměř nemožné se čas od času k něčemu nenachomýtnout. Jen ty davy lidí byly problém.
Druhý den jsme změnili hotel, půjčili si motorku a začali řídit ve městě. Už umíme celkem slušně jezdit v protisměru, jednosměrkách, na červenou i po chodnících. Strážníci si museli myslet, že jsme místní, tak nás nikdo nestavěl.
Vyrazili jsme na návštěvu hrobky krále Minh Manga. Hrobek je po okolí celkem dost. Je tam ale většinou spousta Japonců se selfie tyčema. Jedna nám bohatě stačila.
Na čem jsme se opravdu vyblbli, bylo noční město. Všude je spousta světel, neonů, výloh…
Nemohla chybět ani návštěva Asijské tržnice. Hromady lidí, úzké uličky (někdy i jen půl metru), neuvěřitelné množství vůní (i smradů)… Je to hrozný chaos. Oni se v tom ale evidentně vyznají.
Samozřejmě jsme taky nezapomněli ochutnávat Vietnamskou kuchyni a povalovat se po kavárnách.
Napříč Vietnamem: Až napodruhé
Opět přišlo naše cestovatelské období. S Eliškou jsme minulý rok navštívili Thajsko, letos jsme se rozhodli pro Vietnam. Našemu malému výletu předcházely měsíce příprav, plánovaní a zařizování. V pátek konečně nadešel den D, hodili jsme batohy na záda a vyrazili jsme. Zpočátku šlo všechno hladce. Check-in na letišti Václava Havla, boarding na palubu letadla a […]
Napříč Vietnamem: Hanoi
Hanoi je obří metropole. Tak veliká, že ji během tří dní nejde poznat. Jsou tu malé, chudé domečky i obří výškové budovy. Na každém rohu tu je nějaký obchodník s jídlem, pitím, elektronikou, šperky nebo bůh ví co ještě. V Hanoji jsme viděli hustě obydlené části, které je obtížné vůbec projít nebo i téměř prázdné […]
Komentář