Letos jsme se rozhodli utéct před zimou hned zkraje roku. Výběr destinace už minule padl na Srí Lanku – hlavně kvůli indickému jídlu. Celý rok jsme s Eliškou svědomitě trénovali v indické restauraci na Vindaloo, tak doufáme, že to tu přežijeme.
Cesta to byla náročná. I když, pravda, ne tolik jako minulý rok. Z Prahy jsme letěli do Colomba přes Dubaj (s Emirates nikdy více). Po dvanácti hodinách letu vystupujeme z letadla a začínáme řešit, jak se dostat do centra a poté do Matary na jihu. A ihned nás Srílančané vřele přivítali. Je takovou klasikou, že v Asii taxikáři obírají turisty o peníze. V našem případě jsme už seděli v taxíku, ověřili si cenu (15000 LKR) a hned z něj zase vypadli. Pán nás počastoval hláškou “fucking idiots” a bylo. Nakonec jsme zvolili autobus za 400 LKR do centra Colomba.
Bohužel, na letišti jsme si nekoupili datovou SIM kartu. V Colombu jsme byli odkázáni na rady špatně mluvících místních. Zásadní chyba! Místo toho, aby jsme jeli expresním autobusem po dálnici, nasedli jsme do stařičkého “party-busu” a jeli podél pobřeží. Místo dvou hodin jsme jeli pět a půl hodiny. Navíc stylem brzda plyn, většinu času v protisměru, řidič neustále bušil do klaksonu, bez klimatizace a bylo tam dost narváno. Prostě zážitek, který ke Srí Lance patří. Určitě doporučuji 🙂 Zase jsme se ale seznámili s tím, co čekat až tu budeme jezdit na skútru.
Okolo páté jsme se dostali na naše ubytování, vyzvedli si motorku a pak už jen sprcha a postel.
Ubytovala nás tu jedna velmi příjemná paní u sebe doma. Její malý domeček se nachází prakticky hned u moře. Žijí tu s námi ještě dvě Ukrajinky (ve vedlejším pokoji) a kachny (chodící až k nám do pokoje). Navíc se občas staví varan. Asi od sousedů.
Na jihu Srí Lanky jsme hlavně kvůli moři. Začínáme si navykat na fakt, že k moři je nutné vyrazit brzy ráno. Vstáváme ještě před rozedněním, dokud je venku minimum lidí. Ze všeho nejdříve jsme se vydali na pláž “za domem”. Eliška si šla zaběhat, já jsem chtěl poprvé vidět místní východ slunce.
Na Srí Lance jsme začali trochu výletovat. Ze všeho nejdříve jsme se vydali do města Dondra, nejjižnějšího místa země. Náš cíl byl maják na jeho okraji.
Když už jsme u těch majáků, v městečku Galle mají také jeden. Galle je zapsáno v Seznamu světového dědictví UNESCO. I když je od nás vzdálené 30 km, nasedli jsme na skútr a vyrazili tam.
Je to sice krásné místo, jen na náš vkus až příliš vyšperkované. V historické části najdete restaurace s jídelními lístky a naháněči před vchodem, rádoby retro auta v ulicích a stánky se suvenýry. A Japonce se selfie tyčkami, samozřejmě. Trochu jsme si přišli jak Českém Krumlově. Zajímavé je, že ceny ani tady nebyly nijak závratné. Byly upraveny pro turisty, ale oběd by mi peněženku nezrujnoval.
Museli jsme samozřejmě navštívit i nějaký ten chrám. Těch je tu taky dost.
Na Srí Lance jsme kvůli takové autenticitě. Snažíme se v rámci mezí žít podobně jako místní. S tím samozřejmě souvisí jídlo. Takže se vyhýbáme nablýskaným restauracím a navštěvujeme jídelny a stánky pro obyčejné lidi. By the way, ty by evropskými hygienickými normami rozhodně neprošli.
Indická kuchyně nás prostě dostala. Milujeme jejich placky, chicken kari, hoppery, kottu a všechny další jejich speciality. Navíc není výjimka, že se tu najíte za dvacku.
Tak to by jsme měli takové shrnutí našich prvních dní. Drona jsme zatím na větvi nikde nenechali, pasy máme a nic nás nepokousalo (komáry nepočítám a stejně jdou spíš po Elišce). Držte nám palce.
Cesta po Malajsii: Konečně v cíli
Naše poslední zastávka byl Singapur. Už samotný náš příjezd byl dramatický. Cestujeme s dvěma kuřáky a do Singapuru není dovoleno dovážet žádné cigarety. Já s Eliškou jsme to neřešili, kluci to nevěděli. Na hranicích jsme ale měli malý problém s pašeráctvím. Naštěstí to vše dobře dopadlo. Nikdo neskončil ve vězení, kluci akorát zaplatili něco jako […]
Napříč Vietnamem: Ho Či Minovo město
Motorky, všude tu jsou motorky. Každý Vietnamec ji má. A těch je tu hodně. A jezdí se na nich všude. Na silnici, na chodníku, v metr širokých uličkách, mezi domy… Jediné pravidlo, které zde existuje je: kdo troubí, jede. Takže troubí všichni. První noc jsme strávili v hotelu v centru města, hned u dopravní tepny. […]
Komentář