Nakonec jsme to přeci jen udělali a vypravili se na Adam’s Peak – 2243 metrů vysokou horu. Z ubytování jsme (na doporučení našeho hostitele) vyráželi v půl druhé ráno. K jejímu úpatí jsme dorazili po půl třetí.
Na vrchol hory vede 5200 schodů, každý jinak veliký. Ze začátku to bylo poměrně jednoduché, potkáte dva schody, potom pět metrů rovinka a tak pořád dokola. Od nadmořské výšky 1600 metrů to ale začíná být zajímavější. Rovinky už nejsou, schody mají zákeřnější tvary a začnete se potit. Nejhorší část jen asi od 1700 metrů do 2100 metrů nad mořem. Všude jsou jen schody a vrchol je stále dost daleko.
I když to zní děsivě, výstup tak těžký není. Prostě, když se zadýcháte, sednete si na schody, odpočinete si a jdete dál. Doporučuji si sebou vzít vodu a naopak nedoporučuji vyrazit déle než po třetí hodině ranní. Cesta je na východní straně hory a lézt se sluncem v zádech musí být peklo. Je lepší si přivstat.
Bohužel, když se rozednilo pohltili nás mraky. Viditelnost byla sotva na 30 metrů, takže jsem ani neodstartoval s dronem (stala se z něj akorát zbytečná zátěž), ani jsem nevyfotil trojúhelníkový stín hory.
Po zdolání Adam’s Peak jsme nasedli na vlak a vyrazili na krátkou zastávku do města Kandy. Tam jsme se tedy moc dlouho neohřáli. Jen jsme se vyspali, navštívili Chrám Buddhova zubu, sochu Buddhy a to bylo tak vše.
Vstup do Chrámu Buddhova zubu nás stál 1500 rupií na osobu a upřímně moc veliká podívaná to nebyla. Šli jsme v čase dopoledního ceremoniálu, kdy místní nosí dary v podobě květin a rýže.
Problém je, že časem nám začali přicházet všechny chrámy stejné. Je v něm vyobrazení Buddhy, musíte se správně obléct, sundat boty, všude jsou nápisy, kterým nerozumíte…
Nakonec jsme se vydali do města Sigiyria. Měli jsme v plánu prohlédnout si Lví horu a vyrazit na skútru do přilehlé Polonnaruwy. Jak už to tak bývá, začalo nám pršet. Naše návštěva se nám smrskla na pobyt v pokoji, čtení knih a užívání si Srí Lanského jídla.
Po návštěvě Sigiyrie jsme se už jen přesunuli do Negomba. Užívali si poslední chvíle tepla, psychicky se připravovali na únor v České republice a plánovali další cestování. Velmi pravděpodobně se na Srí Lanku vrátíme.
Pár rad závěrem
Rozhodl jsem se sepsat několik drobných rad a postřehů pro případné cestovatele. Srí Lanka je nádherná země, která rozhodně stojí za návštěvu. Podle nás šlo o nejlepší destinaci v Asii.
Drony
Na Srí Lance je komplikované létat s dronem. Od teroristických útoků minulý rok platil úplný zákaz, 18. ledna vydalo místní ministerstvo obrany prohlášení o jeho zrušení. Každopádně situace není úplně růžová. Stále potřebujete povolení od ministerstva obrany na každý vzlet.
Mylně jsem se domníval, že na Srí Lance platí takové ty běžné restrikce, jako je nelétat na davem lidí, u letiště a podobně. Už ani nedohledám zdroj, kde jsem tuto informaci získal.
Na jihu jsme s létáním neměli žádné problémy. Létali jsme hlavně nad mořem. Na pláži bývalo dost lidí a žádný z nich si na nic nestěžoval. Dokonce jsem se tam ve vzduchu setkal se spoustou dalších dronů.
Kupodivu jsem létal bez problémů i nad Nine Arch Bridge a dokonce ani tam jsem nelétal sám. Byl tam dokonce člověk, který vyháněl turisty z mostu, když jel vlak a hejno dronů nad ním ho nechávalo chladným. Tam jsem se fakt bál, že se s někým srazím.
Pár incidentů ohledně létání se mi přeci jen přihodilo. Vždy ale stačilo okamžitě přistát a nikdo žádné důsledky nevyvozoval. Ke konci jsem ale létat přeci jen přestal. Hrozba dvou let ve vězení mi za hezké fotky nestála.
Řízení
Téměř každý den jsme jezdili na skútru. Já i Eliška jsme byly vyzbrojeni dvěma mezinárodními řidičskými průkazy. Dva dny před odletem nás ale majitel ubytování upozornil, že jsou nám na nic a na Srí Lance neplatí. Tedy ne bez ověření úřadů. Pokud tomu správně rozumím, musíte si buď udělat řidičák tady nebo si na místních úřadech nechat ověřit ten mezinárodní. Jinak řídit nesmíte.
Ještě ten den nás zastavila hlídka a chtěla vidět řidičské průkazy. Ukázali jsme jim české i ty mezinárodní. To policistovi ke spokojenosti stačilo a nechal nás jet dál. Tak já nevím jak to je.
Mimochodem, průvodce Lonely Planet se o řidičáku také zmiňuje. Tvrdí ale, že mezinárodní řidičák stačí a navíc spousta cestovatelů se při kontrole obešla i bez něj. Majitel našeho ubytování zas tvrdil, že chybějící ověření od příslušných úřadů spraví tisíc rupií.
Ostatní
Nepotřeboval jsem adaptér do zásuvky. Použil jsem ho jednou. Na ubytování bylo více typů zásuvek a já jsem chtěl použít dvě zásuvky najednou.
Na Srí Lance je obecně levně. Nejdražší je ubytování. Půjčení motorky nás stálo od 1000 do 2000 rupií na den. V Mataře to bylo za 1000, v Elle jsme to ukecali na 1500 a u Adam’s Peak za 2000. O jídle nemám moc přehled. Snad nikdy jsme za jídlo pro dva neplatili více jak 1000 rupií. Stravovali jsme se v jídelnách pro místní, turistickým restauracím jsme se vyhýbali.
Jedli jsme hlavně roti, což je takový indický chleba nebo spíš placka. Do roti vám jsou schopní dát cokoliv. Vajíčko, kuře, rybu, sýr (většinou tavený), ananas, banán, čokolánu, meloun… My jsme si vystačili s egg roti. Potom kottu. To je v podstatě roti nasekané na kousky, podávané jako takový salát se spoustou dalších věcí. A samozřejmě rice and curry. To bylo v každé oblasti jiné. Vždy to je ale kupa rýže a potom spousta malých mističek věcí, které si podle chuti do toho dáte. Naprosto nejvíc jsme si užívali dhal curry, tedy čočku na kari. Osobně nemám rád luštěniny, ale tohle bylo perfektní. Dhal curry dostanete k roti, kottu i k rice and curry.
Ohledně pití jsme kupovali snad jen vodu (za 1,5 litru 70 rupií, 100 rupií v turistické oblasti), Coca-Colu (250 rupií za 1,5 litru).
Pivo se shání blbě, nesmí se prodávat v běžném obchodě. Jednou jsem kupoval plechovku piva v supermarketu (190 rupií), kde měli na alkohol speciální pokladnu. Obecně nesmí být alkohol ve stejných regálech jako ostatní potraviny. V supermarketech je na to extra místnost nebo najdete specializované obchody. Na pláži mě potom potom pivo stálo 400 – 500 rupií.
Pokud chcete cestovat vlakem, je fajn koupit si lístky i den předem. Z Elly do Hattonu jsme je kupovali 20 minut před odjezdem a museli jsme jet 1. třídou protože druhá byla vyprodáná. Z Hattonu do Kandy jsme si koupili druhou třídu. Od té první se moc nelišila. Rozhodně doporučuji podívat se na plánovaný spoj na rome2rio.com. My jsme například z Elly do Hattonu jeli něco přes 4 hodiny. Potkali jsme ale cestovatele kteří stejnou trasu jeli pozdějším vlakem přes 8 hodin. Na nádraží se většinou dobu ve vlaku nedovíte.
Napříč Vietnamem: Hanoi
Hanoi je obří metropole. Tak veliká, že ji během tří dní nejde poznat. Jsou tu malé, chudé domečky i obří výškové budovy. Na každém rohu tu je nějaký obchodník s jídlem, pitím, elektronikou, šperky nebo bůh ví co ještě. V Hanoji jsme viděli hustě obydlené části, které je obtížné vůbec projít nebo i téměř prázdné […]
Srí Lanka: Hory
Naše další cesta po Srí Lance vedla přes vysočinu. Z Matary jsme nejdříve zamířili do Elly, kde jsme strávili dvě noci a přesunuli se vlakem do Hattonu. Další dvě noci jsme strávili v přilehlé vesnici Dickoya. Ella je malé turistické městečko v horách. Za nás nám tu nebylo moc příjemně. Potkáte tu více turistů než […]
Komentář