Další díl bude spíš jen o tom, že jsme se trochu smočili v moři. Pro nás to je totiž dost vzácné. Minulý rok v Malajsii jsme totiž ze tří týdnů byli v moři jen dvě hodiny. Já ke všemu jen tak po kolena, abych si nenamočil kraťasy 😀
Zkrátka a dobře jsme si půjčili surf. Jelikož máme svou hrdost, nezaplatili jsme si lekce surfování. Na to přeci přijdeme sami. A když bude nejhůř, podíváme se na výukové video na YouTube.
Musím říct, že surfování nám i celkem šlo. Ze začátku to byl takový boj a komické padání, ale postupem času jsme se naučili chytat vlny a začali přicházet na to, jak se na prkno postavit.
S čím jsme al moc nepočítali bylo, jak se při tom zničíme. Na surfu se většinu času leží a pádluje, potom se pokusíte chytit vlnu, zvednout se a nakonec trapně hodíte držku do vln. Při tom vás samozřejmě trefí vaše vlastní nebo i cizí prkno. Ne úplně vzácně obojí.
Co nás překvapilo ještě více, i samotné ležení na prkně začne být bolestivé. Brzy jsme měli břicha sedřená od surfařského vosku a na žebrech modřiny. No prostě žádný med, ale zábava to byla.
Dá se říci, že jak rychle jsme se surfem začali, tak jsme s ním také skončili. Spolu se spáleninami od slunce to zkrátka moc bolelo. Rozhodli jsme se před vlnami a sluníčkem na chvíli schovat a vyrazili jsme do Handunugoda Tea Estate – roztomilé čajové továrny uprostřed rýžových polí. Zadarmo zde dostanete průvodce, který vás provede po plantážních a vysvětlí vám, jak se čaj pěstuje, sbírá a vyrábí. Nakonec vás provede i po továrně, kde se čaj zpracovává. Jako bonus dostanete i ochutnávku čaje včetně dortíku.
Čajová továrna se chlubí tím, že jako jediná na světě vyrábí Virgin White Tea. Čaj připravený z nejčerstvějších lístků. Podle průvodce, zatímco sběrač za den den nasbírá asi 23 kg černého čaje, u tohoto to je za den 150 gramů. Navíc se ho nesmí dotnout rukou.
Na Srí Lance si plně užíváme ježdění na skútru. Půjčit se dá na každém rohu, na silnicích sice neplatí žádná pravidla, ale rychle se nejezdí. Dokonce i Eliška se odhodlala a začala tu řídit.
Bydleli jsme u naší hostitelky Surangi. Vařila nám snídaně, povídala si a poslední noc nám dokonce dala malý kurz vaření – připravovali jsme kottu. Vypadalo to teda spíš tak, že ona všechny suroviny nakrájela, Eliška míchala a já se jen díval.
Jih Srí Lanky jsme si vážně užili. Slunce, moře, písčité pláže a výborné jídlo. Vydáváme se ale na sever, do hor. Čeká nás víc čajových plantáží, vlaky, vodopády a snad i Adam’s Peak.
Cesta po Malajsii: Čajové plantáže a hlavní město
Po návštěvě Penangu jsme nasedli na autobus a vyrazili na jih do Cameron Highlands. Oblast je asi 1500 metrů nad mořem a je vyhlášená svými čajovými plantážemi. Všichni jsme se těšili na úžasné výhledy do krajiny a horský vzduch (zejména já). Náš cíl byla malá vesnice Tanah Rata. Místo bylo od nás vzdáleno asi 150 […]
Napříč Vietnamem: Hanoi
Hanoi je obří metropole. Tak veliká, že ji během tří dní nejde poznat. Jsou tu malé, chudé domečky i obří výškové budovy. Na každém rohu tu je nějaký obchodník s jídlem, pitím, elektronikou, šperky nebo bůh ví co ještě. V Hanoji jsme viděli hustě obydlené části, které je obtížné vůbec projít nebo i téměř prázdné […]
Super! to vypadá jako parádní dobrodružství! S Eliškou hezky užívejte a budu se tešit až si zkočíme třeba na to pivko tady v Pardubicích. 🙂